Kateřina Bolechová

Ahoj vítám Vás na svých stránkách

Články

Tak jsem během 14 dnů viděla Antikrista a Melancholii, Antikrista na DVD, Melancholii v kině.

Začnu Antikristem, faktem jest, že jsem si ho dala docela pozdě v noci. Úvod filmu geniální,

skvělá hudba, zpomalené záběry. Doslova mě to přišpendlilo do křesla, říkala jsem si, to bude jízda.

Jenže ouha, po famózním začátku film padl do terapeutického povídání a posléze se začal propadat do temnot, kam až to můžou dva lidé dotáhnout. Nůžková scéna byla už jen červivou třešní na dortu. Musím říct, že jako žena jsem

pocítila ukrutnou bolest v jistých partiích. Málokterý vztah ustojí smrt dítěte, ve filmu to ústřední dvojice "dokázala" dofinišovat až do brutálního konce. Snad 3x jsem si pustila prolog s otázkou, zda-li tam nenajdu odpověď na jisté věci. Dalo se tragédii zabránit ? Proč matka obouvala synovi boty obráceně ? Rozhodně se nemohu ztotožnit s názorem některých lidí, že film je zaměřen proti ženám, nic takového jsem tam osobně neviděla, jediné, co mi trochu vadí, že jsem čekala asi trochu víc .

Ale třeba jsem nebyla úplně vyladěna ? Kdo ví ? Možná Lars von Trier. Ale na rozdíl od Melancholie, u Antikrista přišel, byť po hrůze, jistý nádech,... u Melancholie ne. Aspoň já jsem to tak vnímala. Chtít po Larsi von Trierovi odpovědi na jisté otázky, by bylo stejně dětinské jako donekonečna přemýšlet o trpaslících a červených závěsech Davida Lynche.

Melancholia začíná taktéž zpomalenými scénami, dokonalou, temnou hudbou, atd. Trochu mě to rozhodilo, jelikož autor vykrádá sám sebe, ale to je asi běžné, pořád je to jeden a týž  Lars von Trier. Zatímco v Antikristovi se svět zhroutil manželské dvojici, v Melancholii se svět hroutí kompletně. K Zemi se blíží planeta Melancholia, která je jakoby zosobněna

v postavě Justine, psychicky nemocné dívce. Srážka Melancholie se Zemí je prakticky nevyhnutelná a právě Justine přijímá tento osud ze všech nejklidněji. Ona totiž ví, jak chutná temnota... Věty její sestry Claire "Uděláme si to hezký, na terase... ", ve mně probudily otázky z přihlouplých kvízů. " Co byste udělali, kdyby byl zítra konec světa ?"

Ať bychom udělali cokoliv, nezabránili bychom .... V Antikristovi se jedná o katastrofu několika lidí, v Melancholii 

není úniku, týká se to všeho a všech, je to definitiva... a tudíž bez nádechu. Záverečná scéna je fascinující, dokonale sugestivní, totálně jsem vytuhla a zírala s pusou dokořán na blížící se planetu... Byť bych jen na chvilku připustila názor 

některých, že Lars von Trier si leští hlavně  své ego, ať si ho klidně leští, pokud bude točit filmy, které mi porostou v hlavě jako blížící se planeta... Film prý je dobrý, pokud se vám zavrtá do hlavy a vy na něj musíte myslet, třeba i po letech a takovým filmem Melancholia je...

 

AMOUR / LÁSKA

Vyšla jsem si na festival francouzského filmu. Zahajoval film Michaela Hanekeho Amour – Láska. Film omotaný řadou cen a zástupce Rakouska na Oscarech 2013.
Samozřejmě, že očekávání byla veliká a nejen kvůli skvělému obsazení
Film o páru starých manželů, jimž osud připraví tvrdý oříšek v podobě nemohoucnosti jednoho z nich. Stáří, kterého se všichni bojíme a někteří z nás se do něj již „statečně“ probáli. Film se odehrává pouze v interiéru, byt se starožitným zařízením na mě už na začátku hodil deku, navíc mě celý den příšerně bolela hlava, což není zrovna ideální pro film takového kalibru. Přiznám se, že chvílemi jsem byla hozena do rozpálené fritézy.
Okamžiky, kdy je člověk totálně degradován a jsou mu oholeny i kosti a co hůř, uvědomuje si to. Od začátku mi bylo jasné, jakým směrem se film ubírá a postřehne to zřejmě každý.
Za vrcholnou scénu považuji vyprávění starého muže o táboře, kam jezdil jako dítě a měl
malovat matce na pohlednici květiny, pokud se mu líbilo a hvězdy, pokud se mi nelíbilo.
Maloval hvězdy. Bohužel film má na můj vkus příliš dlouhou stopáž, občas se objevily značně hluché momenty. Záběry na luxující posluhovačku, dlouhé kamerové sekvence na interiér bytu, pro mne zbytečné a nudné. Ba co hůř, občas jsem hlavním aktérům nevěřila.
Již dlouho ve mně žádný film nevyvolal tak rozporuplné pocity. Musím se přiznat, že jsem šla z kina trochu zklamaná, ale ráno moudřejší večera. Pocity se rozležely a nabraly jiný směr. Michael Haneke je vskutku rafinovaný režisér, jeho snímek má protrahované účinky, v mém případě rozhodně.
 
 
 
 
 
KURZ NEGATIVNÍHO MYŠLENÍ /Norsko 2006/
Scénář a režie: Bård Breien
 
Byť jen představa invalidního vozíku je otřesná. Zřejmě každý člověk si říká, proč by se to mělo přihodit zrovna jemu A přece, ve zlomku led se prolomí, člověk se ocitne v mrazivé vodě a je vržen na pustý ostrov. Jeho život je posazen do kolečkového křesla, a jakkoliv paradoxně to bude znít, použiji teď slov vypravěčky z Mrazíka :„Už jinde jsme, tohle je jiná vesnice.“ Film nás zavádí mezi skupinku lidí, jež osud vrhl do této kruté pasti, ze které
jim mají alespoň částečně pomoci terapeutická sezení, kde se učí pozitivnímu myšlení. Terapeutka nosí na hodiny pletený „ pytlík na sprosťárny“, do kterého dotyční „odhazují“ vulgární slova. Po pravdě řečeno od terapeutky bych spíše čekala jistou účast a empatii, ale opak je pravdou, působí jako zkostnatělý šanon návodů a příkazů. Laciné „povrchové“ úpravy jsou vesměs k ničemu, pokud je vynecháno nitro člověka. Bez upouštění páry pocitů a emocí, zákonitě dojde k „efektu“ Papinova hrnce, což se projeví v dalších minutách filmu. Skupinka s terapeutkou odjíždí za novým členem kurzu, jenž se ukáže být tvrdým oříškem. Je jím třicátník Geirr /Fridjov Såheim/, který po autonehodě zůstává ochrnutý na polovinu těla. S manželkou, která má dobré úmysly se o něho starat, žije v moderním domku za městem. Geirr se stále častěji uzavírá do svého pokoje, jakési trucovny, má zlost na sebe i okolí a přestává komunikovat. Svou ženu se snaží od sebe odehnat všemožnými způsoby a jako jeden z argumentů používá to, že ji jako mrzák už nedokáže sexuálně uspokojit. Manželství se dostává do hluboké krize. Když se v domě objeví skupinka postižených s terapeutkou, která na Geirra spustí příručkovou mluvou, Geirr ji fyzicky napadne. Otřesená terapeutka odjíždí a své svěřence nechává napospas v Geirrově domě. Geirr se rozhodne vzít průběh kurzu do vlastních rukou. Rozdá jointy, sklenice s alkoholem a terapie může začít. Skutečné emoce a pocity se pomalu a jistě klubou ven. A to, že jsou vesměs zlostné a negativní je pochopitelné. Vše je završeno rozbíjením nádobí a nábytku v Geirrově domě. Snímek rozhodně nezlehčuje tuto závažnou tematiku, naopak, ukazuje složitost vztahů mezi těmi na vozíku a těmi kteří chodí po svých. I to, co je myšleno dobře, může v takovýchto případech postavit pořádnou bariéru. Člověk na invalidním vozíku v žádném případě neztrácí svou hodnotu a je třeba to brát na zřetel. A nakonec i to, že k vnitřnímu smíru by si každý člověk měl hledat vlastní cestu, návody neexistují. Příběh se odehrává během jediné noci, je pojat s nadhledem a bez sentimentu, navíc disponuje chvílemi až bizarním humorem. Jednou z nejkurióznějších scén je bezesporu ta, kdy osazenstvo hraje ruskou ruletu.
Kurz negativního myšlení získal jednu z cen na festivalu v Karlových Varech a Českého lva za nejlepší zahraniční film. Ovšem i kdyby zůstal bez vavřínů, faktem jest, že seveřané točit umí.
 
 
 
Jako malé děti /Little children – USA 2006/

Režie: Todd Field

V zákrytu Vratných lahví, aniž by příliš nadrobil popcornem, prošel našimi kiny film Jako malé děti. Osobně bych čekala hlasitější praskání kukuřice, a vůbec ne proto,že snímek byl nominován na pozlacené svalovce, ale jelikož by si to prostě zasloužil. Filmaři vsadili na klasiku – milostný příběh. Američané točí rádi milostné filmy a v tomto žánru jsou bezesporu mistry kýče, což ovšem v případě tohoto filmu ani náhodou neplatí. Příběh se odehrává v jedné předměstské čtvrti a je pojat velmi civilně. O to blíž by měl mít k divákovi. Avšak mnohý divák chce být klamán a sledovat každodennost mu může připadat víc než nudné. Konec konců i hlavní hrdinové se pokoušejí klamat sami sebe až do té chvíle, než jim právě ona každodennost připraví situace, kdy zjistí, že jejich život je jakýmsi papírovým drakem, který se ubírá úplně jiným směrem, než by chtěli. Ústřední dvojici tvoří Sarah Pierceová /Kate Winsletová/ a Brad Adamson /Patrick Wilson/. Sarah, ač vystudovala anglickou literaturu, zůstává v domácnosti, aby se starala o svou malou dceru Lucy. Ekonomicky rodinu zajišťuje její manžel. Sarah péče o dceru patřičně neuspokojuje a mnohdy je patrné, že onen malý človíček je pro ni spíše otravným elementem. Většinu dne Sarah tráví s malou Lucy na místním dětském hřišti ve společnosti sousedek a jejich ratolestí. Ženy v hovorech přesýpají písek svého „domácího štěstí“ a maloměšťácky se ujišťují o „dokonalosti“ svých vztahů, kde nevěra je brána jako prašivý pes, kterého je třeba okamžitě vykopnout ze dveří. Sarah se hovorů téměř nezúčastňuje, sedává opodál na lavičce, zahloubána do svých myšlenek. Navíc si je vědoma faktu, že její manželství získalo podobu jisté fosilie. Situace, kdy nechtěně nachytá svého muže, jak s dámskými kalhotkami na obličeji onanuje u počítače, je jen červivou třešní na žluklém dortu manželství . Stejně jako Sarah i Brad je v domácnosti a pečuje o syna Aaarona. Brad nemá složené závěrečné advokátské zkoušky a tak financování rodiny přenechal své ženě Kathy /Jennifer Connellyová/, ambiciózní dokumentaristce. Nejenže Kathy řídí chod rodiny, ale navíc si je až chorobně jistá Bradovou věrností. Na první pohled celkem spokojený vztah má ovšem také své trhlinky, kterými začíná nekompromisně prosakovat voda. První kapky ucítí Brad prostřednictvím malého Aarona, který si každé ráno po odchodu matky nasadí na hlavu šaškovskou čepici a je ochoten sundat ji až večer po jejím příchodu. Jako by tím dával najevo, že Brad je pro něho pouze směšnou náhražkou. I přes tuto nepříliš lichotivou skutečnost se Brad o svého syna stará více než pečlivě a téměř denně ho bere na dětské hřiště. Tam se Brad stává středem pozornosti a všelijakých dohadů. Jedním z důvodů je, že s přítomnými ženami vůbec nekomunikuje. A tak se ženské osazenstvo jednoho dne rozhodne poslat Sarah na výzvědy, v podstatě jde o sázku, zda-li se Sarah podaří od Brada získat telefonní číslo. Sarah Bradovi o sázce řekne a požádá ho, jestli by ji nemohl obejmout. Brad není proti, a aby měly maloměšťačky o čem přemýšlet, Sarah políbí. Tento zdánlivě banální okamžik změní dosavadní životy obou hlavních protagonistů. Na milostný příběh je zaděláno. Ovšem byl by to příběh poněkud latní, kdyby filmaři nepřidali další ingredience v podobě dvou velmi kontroverzních postav. První z nich je Ronald James McGorvey /Jackie Earle Haley/, pedofilní exhibicionista právě propuštěný z vězení. Ronnie se vrací do domu ke své matce May /Phyllis Somervilleová/ a stává se trnem v oku celé čtvrti. Jeho matka May stále doufá, že Ronnie si najde ženu, která se o něho bude starat po její smrti. Jako by si May nechtěla připustit skutečnost, že její syn trpí sexuální úchylkou, která nezmizí mávnutím kouzelného proutku. Pro Ronnieho je zbytečné cokoliv jí vysvětlovat a nechá ji, aby mu podala inzerát na seznámení. Schůzka s mladou ženou se koná v restauraci za městem. Dívka Ronniemu vypráví o svých životních peripetiích, o své psychické labilitě a neustálých léčbách u psychiatrů. Ronnie jí naslouchá s obrovským pochopením. Ovšem, když ho dívka odváží po večeři domů, nechá ji zastavit vůz, rozepne poklopec a začne masturbovat. Poté dívce pohrozí, že o tom nesmí nikomu říct. S největší pravděpodobností se Ronniemu podaří už tak víc než labilní ženu, definitivně vykolejit.Druhou viditelně kontroverzní postavou je Larry Hedges /Noah Emmerich/ bývalý policista, který se stává šéfem jakési „domobrany“, která má čtvrť chránit právě před Ronniem. Ale Larryho aktivity se začnou vymykat z rámce únosnosti a mění se v agresivní posedlost. Navíc Larryho značně sužuje minulost. V době, kdy byl ještě aktivním policistou, nešťastnou náhodou při jedné akci zastřelil nevinného chlapce. Přesto, že se Larry snaží tento fakt vytěsnit ze své mysli, stín minulých událostí se za ním táhne jako pes za hárající fenou. Zatímco Ronnie i Larry bojují se svými démony, mezi Sarah a Bradem se pomalu, ale jistě rozvíjí vztah, zpočátku velmi opatrný. Jedním z důvodů je neustálá přítomnost jejich dětí i všudypřítomných očí sousedů. Až jednoho dne, když je déšť vyžene z plovárny do domu Sarah a unavené děti usnou, sblíží se i fyzicky. V následujícím týdnu se jim dokonce i vydaří strávit společný víkend mimo město, Sarah řekne, že odjíždí na jakousi návštěvu a Brad se vymluví na advokátské zkoušky. Netrvá však dlouho a Kathy si všimne podivného Bradova chování a pozve si na pomoc svou matku, která Brada sleduje na každém kroku. Jedinou možností, jak se dostat z domu ven bez tchýně, se pro Brada stane večerní fotbalový zápas. Po zápase má jít s Larrym, se kterým hraje v družstvu do místního hostince. Na zápas nečekaně přichází i Sarah. Brad zůstává s ní a slíbí Larrymu, že za ním přijde později, ovšem svůj slib nedodrží. Zoufalý Larry, kterého ještě ke všemu opustila žena s dětmi, se až příliš fixuje na Brada a je tím, že Brad do hostince nedorazí značně rozhořčen. Opije se a pozdě v noci vyrazí k domu, kde bydlí Ronnie se svou matkou May a vzbudí je svým agresivním pokřikem. May vyběhne z domu a snaží se Larryho odehnat, avšak rozčilením zkolabuje a zhroutí se na zem. Přijíždí sanitka a odváží May do nemocnice. May ví, že zemře a napíše vzkaz pro svého syna. V momentě kdy Ronnie přiváží matčiny věci do nemocnice, lékař mu sděluje, že jeho matka zemřela a předá mu vzkaz. Zdrcený Ronnie se vrací domů, obálku se vzkazem položí na stůl a teprve poté, co umyje nádobí, si řádek, kde stojí, aby byl hodný, přečte. Ronnie si uvědomí, že přání matky je v jeho případě nesplnitelné, zuřivě začne rozbíjet veškeré nádobí, popadne nůž a rozhodne se pro radikální řešení. Mezitím se Sarah a Brad rozhodnou pro společný útěk. Domluví si místo, kde se sejdou.Brad napíše dopis své ženě, ale nenajde sílu ho předat a potichu se vykrade z domu.Cestou na místo, kde se má sejít se Sarah, uvidí chlapce na skatech sjíždět krkolomné schody. Bradova touha po zážitku na skatu je v daný moment silnější než cokoliv jiného, půjčuje si od chlapců skate a pouští se ze schodů. Avšak upadne a zůstává ležet v bezvědomí. I Sarah spěchá ke smluvenému místu, ale malá Lucy se začne vztekat v okamžiku, kdy ji Sarah začne pásat do dětské sedačky v autě. Aby dceru uklidnila, vysadí ji z auta a odvede na dětské hřiště pohoupat. Netuší, že na hřiště také dorazil Ronnie. Sarah si ho všimne až po chvilce a znejistí. Pak ale vidí, že Ronnie pláče. Ačkoliv ví, co je Ronnie zač, nedá jí to a zeptá se, jestli něco nepotřebuje. Vzlykající Ronnie jí řekne, že mu chybí matka, ona jediná ho milovala. V tu chvíli se v Sarah něco zlomí, vyběhne na noční ulici, kam chvilku předtím vyběhla i Lucy, vezme ji, posadí do auta a zeptá se, jestli se chce vrátit domů. Lucy přikývne. Brad se probírá z bezvědomí, nakládají ho do sanitky a kdosi se ho ptá, zda-li má doručit dopis nalezený v kapse jeho ženě. Brad tiše odpoví, že už to nebude třeba. Ronnie dál sedí na hřišti, Larry hnán svým svědomím za ním přichází, aby se mu omluvil ohledně smrti jeho matky. Když se Ronnie zvedne, Larrymu se naskytne otřesný pohled, Ronnie masivně krvácí z rozkroku. Larry ho naloží do auta a co nejrychleji odváží do nemocnice. Konec konců, mnohdy v zlomovém okamžiku přijde pomoc od toho, od koho je to nejméně očekáváno. I přes drobné vady na kráse patří film Jako malé děti bezesporu k tomu lepšímu, co nám americká kinematografie mohla nabídnout. Za povšimnutí rozhodně stojí některé herecké výkony. Ač nepatřím k fanouškům Kate Winsletové, její Sarah působí naprosto věrohodně a je nutné uznat, že Kate Winsletová disponuje obrovským hereckým talentem. Za zmínku také stojí Jackie Earle Haley s ostře řezanými rysy v roli Ronnieho a v neposlední řadě i Phyllis Somervilleová jako May, která je matkou se vším všudy a dokáže své dítě milovat a chránit i v tom zlém. S největší pravděpodobností se Sarah i Brad vrátí ke svým rodinám, ale to nic nemění na faktu, že pochopili velmi zásadní věc. I když je papírový drak života unášen silným větrem, nestačí bezradně přihlížet, je třeba, když už nic jiného, alespoň zkusit zatahat za opratě.

 

 

Posledni komentare
07.04.2015 10:24:49: Dětský nábytek jako rostoucí židle a další smiley${1}smiley${1}
28.10.2014 11:35:36: Vše pro dětičky: http://www.rajpromimi.cz/ smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}smiley${1}
17.07.2012 19:30:26: You have one of the greatest online sites. Look at my website ; Free wordpress hosting
Před měsíci Jakuba Katalpa prózou Je hlína k snědku, rozdala karty do dvou hromádek. Ti z první pěli ódu, ti z druhé žalozpěv.A tak se nabízí jediné, přečíst a sám rozhodnout, na kterou z hromádek přiložit kartu. V některých článcích bylo řečeno, že novela je příliš erotická, ba co víc, že zavání pornografií. Mému vkusu to nepřipadalo, nehledě , že mnohdy musejí být věci pojmenovány pravými jmény. Katalpa disponuje natolik barvitým jazykem, že nepotřebuje šokovat lacinostmi. Navíc mnohde dokázala napsat věci, na které se jiní bojí jen pomyslet. Novela je jakýmsi tokem pocitů a myšlenek, který má hlavní hrdince Nině možná přinést očistu, možná smíření …jiný směr Nejsilnější mi kniha připadá v pasážích, kde Nina tráví čas u maringotek a ohňů se svým milencem Mišem. Čas, ze kterého čpí živočišnost, touha vrátit se k podstatě a základním principům. Když jsem poprvé navštívila indickou restauraci ,okusila jsem nová koření, aroma i vůně, která vytvořila zajímavou chuť. A stejně tak mi chutnala hlína.  
 
by Bassgooch