Kateřina Bolechová

Ahoj vítám Vás na svých stránkách

Články

ANTIKRIST A MELANCHOLIA - postřehy jednoho diváka

Tak jsem během 14 dnů viděla Antikrista a Melancholii, Antikrista na DVD, Melancholii v kině.

Začnu Antikristem, faktem jest, že jsem si ho dala docela pozdě v noci. Úvod filmu geniální,

skvělá hudba, zpomalené záběry. Doslova mě to přišpendlilo do křesla, říkala jsem si, to bude jízda.

Jenže ouha, po famózním začátku film padl do terapeutického povídání a posléze se začal propadat do temnot, kam až to můžou dva lidé dotáhnout. Nůžková scéna byla už jen červivou třešní na dortu. Musím říct, že jako žena jsem

pocítila ukrutnou bolest v jistých partiích. Málokterý vztah ustojí smrt dítěte, ve filmu to ústřední dvojice "dokázala" dofinišovat až do brutálního konce. Snad 3x jsem si pustila prolog s otázkou, zda-li tam nenajdu odpověď na jisté věci. Dalo se tragédii zabránit ? Proč matka obouvala synovi boty obráceně ? Rozhodně se nemohu ztotožnit s názorem některých lidí, že film je zaměřen proti ženám, nic takového jsem tam osobně neviděla, jediné, co mi trochu vadí, že jsem čekala asi trochu víc .

Ale třeba jsem nebyla úplně vyladěna ? Kdo ví ? Možná Lars von Trier. Ale na rozdíl od Melancholie, u Antikrista přišel, byť po hrůze, jistý nádech,... u Melancholie ne. Aspoň já jsem to tak vnímala. Chtít po Larsi von Trierovi odpovědi na jisté otázky, by bylo stejně dětinské jako donekonečna přemýšlet o trpaslících a červených závěsech Davida Lynche.

Melancholia začíná taktéž zpomalenými scénami, dokonalou, temnou hudbou, atd. Trochu mě to rozhodilo, jelikož autor vykrádá sám sebe, ale to je asi běžné, pořád je to jeden a týž  Lars von Trier. Zatímco v Antikristovi se svět zhroutil manželské dvojici, v Melancholii se svět hroutí kompletně. K Zemi se blíží planeta Melancholia, která je jakoby zosobněna

v postavě Justine, psychicky nemocné dívce. Srážka Melancholie se Zemí je prakticky nevyhnutelná a právě Justine přijímá tento osud ze všech nejklidněji. Ona totiž ví, jak chutná temnota... Věty její sestry Claire "Uděláme si to hezký, na terase... ", ve mně probudily otázky z přihlouplých kvízů. " Co byste udělali, kdyby byl zítra konec světa ?"

Ať bychom udělali cokoliv, nezabránili bychom .... V Antikristovi se jedná o katastrofu několika lidí, v Melancholii 

není úniku, týká se to všeho a všech, je to definitiva... a tudíž bez nádechu. Záverečná scéna je fascinující, dokonale sugestivní, totálně jsem vytuhla a zírala s pusou dokořán na blížící se planetu... Byť bych jen na chvilku připustila názor 

některých, že Lars von Trier si leští hlavně  své ego, ať si ho klidně leští, pokud bude točit filmy, které mi porostou v hlavě jako blížící se planeta... Film prý je dobrý, pokud se vám zavrtá do hlavy a vy na něj musíte myslet, třeba i po letech a takovým filmem Melancholia je...

 

Žádné komentáře
 
by Bassgooch